V činžovních domech na frekventovaných pražských ulicích bývá hluk z dopravy stížnost číslo jedna. Řada majitelů automaticky sáhne po nových plastových oknech s trojsklem v přesvědčení, že sklo navíc znamená ticho. Fyzika ale mluví jinak. Dvojité, tedy špaletové okno, které v naprosté většině činžáků původně je, dokáže hluk tlumit lépe, než se čeká, a často lépe než plast, se kterým ho lidé vyměňují. Za jednou podmínkou: musí být těsné.
Rozhoduje vzduchová mezera, ne počet skel
Špaletové okno má dvě samostatná křídla osazená ve dvou rovinách zdiva. Mezi vnějším a vnitřním křídlem je vzduchová mezera, u těchto oken běžně 18 až 40 centimetrů. Právě ta z okna dělá účinnou akustickou bariéru: široká vzduchová dutina posouvá rezonanci konstrukce nízko, mimo pásmo, kde leží nejotravnější hluk z ulice.
Izolační dvojsklo nebo trojsklo v jednom plastovém rámu má proti tomu skla vzdálená jen pár centimetrů. Celá výplň se pak chová jako jeden celek a rezonuje přesně v pásmu, kde je dopravní hluk nejsilnější.
S tím souvisí i rozšířený omyl, že trojsklo tlumí vždy lépe než dvojsklo. Neplatí to. Souměrné trojsklo může dopadnout i hůř než dobře navržené dvojsklo (v laboratoři třeba 35 proti 39 decibelům). O útlumu nerozhoduje počet skel, ale různá tloušťka jednotlivých tabulí a akustická fólie mezi nimi.
Co ukázalo úřední měření
Že nejde o teorii, doložilo měření na jednom pražském domě. U zabudovaného špaletového okna vyšla vzduchová neprůzvučnost R´45°,w = 43 decibelů (doklad č. 1020/2023, Janáčkovo nábřeží 477/41). To je hodnota, jakou nabízejí kvalitní moderní akustická okna, u sto let staré konstrukce.
Jen pozor na to, co číslo znamená. Neprůzvučnost 43 decibelů popisuje, kolik hluku okno zadrží, ne o kolik se ztiší konkrétní pokoj. Skutečný pokles vnímaného hluku závisí na celé fasádě, ventilaci i zdivu. Poctivá věta proto zní „okno má neprůzvučnost 43 decibelů“, ne „sníží hluk o 43 decibelů“.
Podmínkou je těsnost, ne výměna za každou cenu
Háček je v tom, že netěsné špaletové okno o svou přednost přijde. Stačí jedna netěsná spára kolem křídla a celý efekt vzduchové mezery se ztrácí. Přesně proto tolik lidí považuje stará okna za hlučná: na vině nebývá princip, ale zanedbaná těsnost.
Když se to udělá dobře, tedy věrnou replikou původního okna nebo pečlivou opravou s novým těsněním obou křídel, výsledek drží. Důležitý je i detail, který laik nečeká: izolační dvojsklo patří do vnějšího křídla, aby byla izolační vrstva co nejblíž exteriéru. Tak to podle svých výpočtů doporučuje i Národní památkový ústav. Levní dodavatelé dávají dvojsklo naopak do vnitřního křídla a bez odvětrání meziprostoru, což vede ke kondenzaci na vnějším skle a k plísni na ostění.
Tichý byt a požadavek památkářů jdou stejným směrem
Pro domy v památkové zóně má tohle ještě jeden rozměr. Národní památkový ústav ve své metodice preferuje zachování špaletových, tedy dvojitých oken. Špaletu přitom nebere jako ústupek, ale jako upřednostňovanou formu. Totéž řešení, které v historickém domě nejlépe tlumí hluk, tak vyhoví i požadavku úřadu.
Na celý dům patří výrobce, který rozumí i akustice
U jednotlivého bytu si s okny poradí leckdo. U celého činžovního domu jde o desítky oken, památkové posouzení i akustiku dohromady, a to je práce pro specializovanou výrobu. Takhle to má postavené třeba pražská firma OKNA STABIL, která špaletová okna do pražských bytových domů vyrábí jako věrné repliky původních a dodává je celým domům. Zakázky bere od 20 oken výše, tedy pro celé domy v širším centru Prahy, ne pro jednotlivé byty.
